Swan Wings

2. ledna 2013 v 19:10 | Kee ;)



Pozn. autorky- V tomto příběhu neexistuje 1D, je to obyčejný příběh o jednomu z nich. Původně tohle byla moje slohová práce na konci min. šk. roku, ale místo toho chlapce tam byli její rodiče a bylo to trochu jiný. Dlouho jsem měla v hlavě, že jí přepíšu a moje nespavost mě k tomu dohnala :)
Nakonec bych vám chtěla informovat, že tahle povídka vznikla tak, že jsem měla týden na to vymyslet příběh na sl. pr. Absolutně jsem nevěděla o čem psát. Ale pak se mi pod ruky dostala tuhle →- http://www.youtube.com/watch?v=w_LOOKssMpA píseň a hned jsem měla naškrábaný děj. Opravdu doporučuji si tu písničku k tomu pustit. Dostane to správnou atmosféru. No, dost mých keců, užijte si to a doufám, že se aspoň někomu bude líbit a zanechá nějaký malý komentík !
Kee ;)




Městečko Holmes Chapel. Pro některé město plné lásky, domova, tepla rodinného krbu, pochopení nebo obyčejné radosti ze života. Ale pro některé žhnoucí peklo přeplněné bolesti propalujíc do morku kostí. Pro ty, co ztratili smysl života. Co ztratili všechno....

Leden 2013
Emily tiše procházela zasněženými ulicemi Holmes Chapelu. V Obličeji měla prázdný výraz. Smutnýma očima se dívala lidem do rozsvícených oken. Někde rodiny poklidně večeřely, jinde rodiče pomáhali dětem s úkoly a někteří osamělci seděli u televize a v klidu si popíjeli pivo či víno. Sklopila pohled, oči se jí zalily slzami. Před očima se jí rodily vzpomínky.
...

Červenec 2010
,, Neboj mamí, příjdu brzo" uklidňovala patnáctiletá Emily mamku při zavazování bruslí a utahování chráničů ,, nic se mi nestane"
,, Dobře, ale nikde se nezdržůj" kázala jí maminka stojící mezi dveřmi od chodby.
,, Jooo" zahuhlala a postavila se. Rychle mamince vtiskla pusu na tvář a pelášila ven. Dojela do parku. Beze spěchu se projížděla a vychutnávala si jízdu a pohled na letní krajinu. Nasávala vůni parku. Milovala léto. Ze snění ji vytrhl křik.
,, Pozor" zakřičel někdo jejím směrem a než stihla cokoliv zaregistrovat, ležela na zemi.
,, Co to-" nedořekla, protože z kotníku jí pulzovala bolest. Z menšího kopce se na bruslích přiřítil kudrnatý kluk, který neumí brzdit a srazil Emily.
,, Ježiši, moc se omlouvám" rychle se z ní převalil a sundal si brusle. Přiklekl k Emily ,, Není ti nic?"
Emily k němu zvedla pohled a zavrtěla hlavou. Pokusila se vstát, ale kotníkem jí projela pichlavá bolest a znovu upadla na zadek.
,, To vidím, ukaž" pobídl ji a ukázal na její poraněnou nohu. Nohu k němu přesunula a on jí opatrně zul brusli. Prohmatal jí kotník.
,, A jéje. To jsem teda vyved. Vypadá to na vyvrknutí." konstatoval a pohlédl jí do očí.
,, A ty jsi co? Doktor:" odfrkla si.
,, Ne, ale jsem Harry." představil se.
,, Emily." řekla a s jeho pomocí se vyškrábala na nohy. Vzal jí do náruče a posadil ji na nejbližší lavičku. Harry vytáhl mobil.
,, Halo, záchranná služba?"
,, Nepotřebuji doktora." přerušila ho hlasitě.
,, Ššššš" mávl na ní rukou. ,, Moje kamarádka jela na bruslích a upadla."
,, Ty jsi mě srazil." opravilla ho.
,, A myslím si, že má vyvrknutý kotník" zdělil a nadiktoval polohu. ,, Dobře, zatím naschle" tipl to a otočil se k ní.
,, Stačilo by, kdyby jsi mě odvedl domů a né mě nechat sanitkou odvést do nemocnice." Vyčítala mu.
,,Ještě mi poděkuješ" zamumlal a vyhlížel záchranku, Jenom si povzdechla. Nenapadlo jí, že tento incident může začít něco tak krásného, jako je přátelství za hrob.
...

Ze vzpomínání jí vytrhla krutá realita a fakt, že se ocitla v lese a aniž by si všimla, nohy jí automaticky nesly k jezírku nedaleko kraje lesa. Neměla strach z lesa. Nevnímala tu temnotu všude kolem. Dokázala vnímat pouze tu propalující díru v hrudníku a bolestivý nával vzpomínek.
...

Květen 2011
Emily seděla v pokoji na posteli a vybrnkávala na kytaře melodii, která jí v hlavě neustále hrála od doby, co poznala Harryho. Stali se z nich nejlepší kamarádi. Nedali bez sebe ani ránu. Každý chodil do jiné školy, ale to jim nebránilo se každý den setkávat v kavárně. Často se doučovali. Elena byla dobrá na matiku, ale plavala ve francouzským jazyce. Harry to měl naopak. Francouzky uměl téměř dokonale díky stráveným prázdninám u babičky v jižní Francii, ale matika ho zlobila.

Z vybrnkávání jí vyrušil zvonek a následující řev mámy, že tu pro ni přišla návštěva. Věděla, kdo to je. Rychle na sebe natáhla džíny a mikinu. Seběhla schody, v chodbě nazula tenisky a s křikem, že jde ven, otevřela vchodové dveře a následně za nimi zavřela. Stál tam Harry. Se smíchem na něj skočila, div ho neporazila.
,, Ahoj, Harry," zasmála se a stále na něm visela.
,, No nazdar" odpověděl přidušeně, ,, taková slonice na mě skočí" smál se.
,, Helé, já ti dám slonice, kudrnáči," slezla z něj a rukou mu rozcuchala vlasy. Překlonil hlavu a pár pohyby vrátil účes do správného tvaru. Narovnal se a kouknul se na ní. Byla hrozně malinká, musel se na ní dívat z výšky.
,, Tak kam půjdeme dnes?" zeptala se a vyšla z verandy na ulici.
,, Mmmm, to je tajemství" mrkl na ni a zahnul uličkou, která vedla do lesa. Emily se na něj nechápavě podívala, ale ten jí uklidnil pohled a vzal ji kolem ramen.
,, Ještě kousek" ujišťoval ji, když už začala být netrpělivá ,, bude se ti to líbit, neboj"
Emily jen kývla a nechala se dál vést. Došli tam za chvíli. Musela mu dát zapravdu. Lesem se rozpínalo menší jezírko. Ale bylo nádherné. Čisté, přímo křišťálové. Úplně jí to vyvedlo z míry.
,, Harry, tohle je úžasný" vydechla ,, Nic takového jsem nečekala"
,, Já ti to říkal" zasmál se a táhl jí na menší lavičku přímo před jezerem, kde se posadili.
,, Harry?" promluvila na něj, když si všimla, že znejistěl.
,, Co,co?"
,, Jsi v pohodě?" zeptala se a chytla ho za ruku.
,, Jo, jasně že jo" nervozně se usmál a odvrátil pohled z jejích modrých očí.
,, Děje se něco? Třepeš se."
,, Nic. Jenom jsem se zamiloval" vydechl pravdu ven.
,, Ale Harry, to je skvělý! Kdo je ta šťastná?" Zajímala se.
Nedokázal odpovědět. Znovu jí pohlédl do očí. Takové nikdy neviděl. Měly zvláštní tvar, který ho fascinoval. Přiblížil k ní obličej a lehce se otřel svými rty o její.
,, Ty" a překonal vzdálenost co je dělila a políbil jí. Uvnitř Harryho to všechno najednou explodovalo. Roj motýlu, mráz po zádech, točení hlavy.
,, Taky tě miluji" zašeptala. Harrymu se zatajil dech. Nečekal by, že mu odpoví stejně. Jen se usmál a znovu se vrhl na její rty.
...
Došla až k jeízrku a sedla si na lavičku. Zadívala se do jezírka. Světlo z úplňku ho ozařovalo. Ale v jejích očí byl stále duchanepřítomen výraz.
...
Květen 2012
Od té doby byli spolu nepřetržitě. Vzájemně se milovali. Jejích láska byla neskutečně silná. Už předtím měl Harry pár holek, ale všechno, co prožíval s Emily, jako by prožíval poprvé. Polibky, milování, doteky. Nikdo nikdy v něm nevzbudil takový pocity o kterých ani nevěděl, že existují. Pocity tak silné, až se mu z toho točila hlava.

Harry rád brával Emily na místa pro ní neznám. Prvně ji bral k jezeru, pak ke starý stodole, studni, louky až se divila, kde ty místa bere. Tentokrát jí chtěl na první výročí vzít na výjmečné místo. Doma se oblékla trochu slušněji, než byla zvyklá. Obvykle to byla obyčejná mikina, džíny a tenisky. Ale teď na výročí se chtěla vyšňořit. Jelikož byla venku ještě trochu zima, vzala si hnědý šátek, černý sako, pod to bílé tričko, dále teplejší černé legíny a uzavřené hnědé boty na podpatku. Neměla ty boty v oblibě, ale Harry si moc na tento den přál, aby si je vzala. Vlasy si stáhla do drdolu a na krk pověsila půlku srdíčka, co jí věnoval. Druhou půlku nosil on. Nemalovala se moc, jenom lehce řasy. Podle Harryho to nepotřebovala.

Domem se rozezněl zvonek a zanedlouho už stála v Harryho objetí a líbali se. Vyšli ven. Ale než vstoupili na ulici, Harry ji zastavil.
,, Speciální místo si vyžaduje pár nutností a to, že ti budu muset zavázat oči" usmál se a vytáhl šátek z kapsy.
,, Sice tohle nemám ráda, ale jelikož tebe miluji, tak to podstoupím" řekla a v tu ránu jí Harry zavazoval oči.
,, Nic nevidíš?" Ujišťoval se. Zavrtěla hlavou. ,,Dobře"
Netušila, kam jdou. Harry jí pečlivě navigoval, aby se na podpatcích nepřizabila. Ale najednou se to semlelo moc rychle. Uslyšela skřípení pneumatik a následně jí Harry odstrčil pryč ze silnice. Prudký náraz a ulicí se prohnal křik. Rychle si sundala šátek a otočila se. Ale to, co uviděla jí šokovalo. Následně se ozval její řev a rychle přiběhla k Harrymu, který ležel na kraji silnice a nehýbal se.
,, Harry, Harry" mluvila na něj. Jeho hlavu si položila do klína a jemně ho popleskávala. Nic. Začínala panikařit.
,, Zavolejte záchranku" zařvala po řidičovi auta, který byl zjevně v šoku ale poslechl ji.
,, No tak, Harry" v zoufalém pláči se ho snažila probudit. Najednou otevřel oči a chytl jí za ruku.
,, Emily" vydechl bolestivě.
,, Né nemluv, nevysiluj se, záchranka je na cestě"
,, Né Emily, tohle je konec, cítím to" zašeptal.
,, Žádný konec, Harry, nesmíš mě tu nechat" hystericky plakala.
,, Emily poslouchej mě" přiměl ji, aby se mu podívala do očí ,, navždy tě budu milovat. Vždycky budu u tebe. Vzkaž rodině, že jí miluju"
,, Né Harry, ty budeš žít, ty nesmíš umřít". Harry se rozkašlal na novo.
,, Nikdy na mě nezapomeň" pomalu se mu zavírali oči.
,, Harry, ne! Dívej se na mě" Harry, HARRY!!!! zakřičela a hlavu položila na jeho hruď. Naposledy se nadechl a navždy zavřel oči. Hystericky se rozplakala. V návalu hysterie si ani nevšimla, že zdravotníci dojeli a odtáhli ji od těla. Když si to uvědomila, chtěla zpátky za ním, ale zdravotnice jí nepustila. Před očima se jí míhalo všechno, co s ním prožila.
,, Je mi to líto" přišel jeden ze zdravotníků a dekou jí zakryl ramena ,, moc líto. Na místě zemřel."
,, Ne,ne,ne,ne,ne" Emily se prudce zvedla a utíkala od toho místa pryč. Ztratila sebekontrolu nad sebou. Utíkala do lesa. Podpatky se jí zlomily. Boty sundala a běžela bosá. Bylo jí to jedno. Svalila se na lavičku a neústavičně brečela.

Zvedl se vítr. Pročechrával jí vlasy. Zadívala se nad nebe. Všimla si bílé siluety, co nad ní kroužila. Byla to labuť co jí kroužila vysoko nad hlavou. Její pohyby jí naprosto zhypnotizovali. Skoro jako by říkaly, ať se vydá za ní. Zvedla se z lavičky a podívala se na jezero.
,, Už brzy budu s tebou" zašeptala a dala se do běhu za labutí. Nezpouštěla z ní zrak. Věřila jí. Labuť jí ukazovala cestu. Běžela městem, kde narazila do několika potulujících se lidí, co se za ní okřiklo. Ale nevšímala si toho.

Doběhla až ke kamennému mostu. Labuť přistála přímo ve vodě. Naznačila jí, že na ní čeká. Emily bez zavahání přelezla zábradlí. Věděla, že tohle je pro ni jediná cesta. Cesta, kterou musí jít aby byla šťastná. Naposledy se zadívala na město, kde prožila své nejkrásnější chvíle ale i ty nejhorší. Město, co považovala za domov. Ale teď musela k Harrymu. Tam patří. Pustila se zábradlí. Padala a jí to připadalo nekonečně dlouhé, ale věděla, že už za chvíli bude s ním. S tím, kterému oddala duši i srdce., co nejvíce miluje. Cítila, že labuť jí propůjčila svá křídla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Catie Catie | 2. ledna 2013 v 19:37 | Reagovat

Nemám slov :O
Jen tak dál !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama