They Donť Know About Us

2. ledna 2013 v 15:47 | Kee ;)
Tumblr_mbmprwekeu1qkwfvso1_500_large

Vždycky jsem věřil na lásku na první pohled. Pohled, který mi popožene srdce do nepřekonatelné rychlosti a zamotá mi hlavu. Také jsem věřil, že to přijde z nejméně očekávané chvíle. Možná právě proto jsem byl jediný z kapely, kdo stále neměl přítelkyni. Teda kromě Harryho. Často mi se smíchem říkal, ať se na to čekání vykašlu a vyrazím vstříc krasavicím, co se skrývaly v nočních hodinách po londýnských klubech. Ale já jsem jenom rázně zavrtěl hlavou. Nesnažil jsem se mu vysvětlit to, proč čekám. Chtěl jsem, aby si na to jednou v životě přišel sám. Aby si uvědomil, že to čekání přináší ty nejkrásnější květiny. A já ty květiny dostal.
Byl začátek Února. Londýn byl, jako obvykle, pod proudem deště. Všude, kamkoliv se člověk rozhlídl, uviděl jenom spousty lidí, co spěchají po ulici s telefonem v ruce, nebo jen tak vysedávají po kavárnách a užívají si sobotní pohody, kdy nemusí nic dělat.
S klukama jsme se chystali do divadla. Od Paula jsme dostali za úkol. Museli jsme se jít podívat na vystoupení prestižní taneční akademie, kde také měla vystupovat jeho milovaná neteř, která si vydupala, aby se kapela dostavila na toto vystoupení. Jelikož se to konalo v národním divadle, museli jsme se obléct do formality. Ale to nám nedělalo problém. S povzdechnutím jsem na sebe natáhl obklek, uvázal si kravatu a zkrotil své blonďaté vlasy. Podíval jsem se na hodinky. Měl jsem to výborně načasované. Ještě jsem měl chvíli čas. Sešel jsem dolů do společného obýváku, usadil se na pohovce a čekal na kluky. Když už jsme byli všichni připravení, nasedli jsme do auta a vyrazili směr divadlo. Cesta se nám trochu protáhla, protože Londýn byl jako obvykle zasekaný, ale stihli jsme tam přijet včas. Vystoupili jsme před památečním divadlem, kde se už scházelo mnoho lidí. Vevnitř se nás ujala jedna z pořadatelek a usadila nás do VIP zony, kde jsme byli jenom my.
Abych pravdu řekl, vůbec se mi v tu chvíli tam nechtělo být. Měl jsem chuť sbalit si věci a odejít. Kluci taky z toho nebyli moc nadšeni. Za to Paul se nemohl dočkat vystoupení své neteře, u které jsem si v programu vyčetl, že bude mít solo. Netrvalo dlouho, všichni se usadili na svá místa a v sále zhasly světla. Jako první číslo měly přijít nejmladší studentky s lidovým tancem. S nezaujatým výrazem jsem to sledoval. Dále přišel 6. ročník s klasickým tancem s hudbou z baletu Giselle. A takhle se to táhlo dál. Studenti představovali publiku široký sortiment nejrůznejších druhů tanců. Od klasického baletu přes lidový, nezapomněli na trochu jazzové gymnastiky až po moderní současný tanec. Nic z toho mě nezaujalo.
Po asi 10 číslech už měla konečně vystoupit Paulova neteř, která měla vystoupit jako Odetta z Labutího Jezera společně s asi 12 sboristkami. Ladnými pohyby přiběhly sboristky na scénu a vytvořily v pokleku kruh. Poslední do něj vletěla Paulova neteř Emma. Postavila se doprostřed něj a zaujmula pozu. Hudba začala hrát a studentky začaly tancovat. Už jsem chtěl odvrátit od scény pohled a na chvíli zavřít oči, když v tom jsem ji uviděl. Tu, na kterou jsem čekal. Byla to jedna ze sboristek. Drobná, nádherná dívka. Oči jsem z ní nemohl spustit. Vynikala mezi nimi. Z jejích pohybů jsem cítil, že touží po větší roli a né někomu dělat křoví. Úplně mi zamotala hlavu její jemnosti. Nedokázal jsem myslet a vnímat nic jiného než ji. Bál jsem se, že když z ní spustím oči, ona zmizí. Měl jsem pocit, že ten tanec skončil moc rychle, uklonily se a ona najednou zmizela. Na chvíli se mě zmocnila panika. Ale musel jsem jí najít, za každou cenu. Po celém vystoupení jsem měl hlavu jenom jí. Kluci si toho všimli a když mne zeptali, co se se mnou děje, vše jsem jim řekl. Neskutečně mě překvapilo, jak moc mi chtěli pomoct s hledáním oné záhadné. V očích se mi zaleskly slzy a nezmohl jsem se na nic jiného než obejmout kluky a poděkovat jim za to, jací jsou.
Hledání mé záhadné trvalo opravdu dlouho. Zjistili jsme její jméno, ale jelikož nevlastní žádnou ze sociálních sítí, nedalo se ji najít. Jmenuje se Katherine Thomas. Když už jsem byl zoufalý a nevěděl si rady, kluci to řekli Paulovi a ten nám dovedl Emmu. Ze začátku jsem nebyl nadšený z ní. Ale postupem času jsem ji byl neskutečně vděčný, protože díky ní jsem se dostal před kavárnu a čekal jsem na ni.
Už v dáli jsem ji poznal. Její elegantnost z ní sršila. Došla až ke mně. Byla opravdu malinká. Chvíli jsme si hleděli do očí. Měla nádherné oči. Obrovské, modré s dlouhými řasy. Nemohl jsem z nich spustit pohled.
,, Jsem Niall" přerušil jsem ticho a nastavil ruku. Chvíli váhala
,, Katherine" promluvila andělským hlasem a ruku příjmula. Ten dotyk byl přímo elektrizující.
Ruku jsem jí svíral dlouho. Pak mě vytrhla z tranzu.
,, Půjdeme dovnitř?" zeptala se s úsměvem. Pokýval jsem hlavou a jako správný gantleman jsem jí otevřel dveře. Zvonivě se zasmála. A já poznal, že tímhle začíná úplně něco nového.
A měl jsem pravdu. Od té doby jsem s Katherine setkával každou volnou chvíli, co jen mohla. Každý den všední den kolem půl sedmé jsem ji vyzvedával ze školy. Viděl jsem na ni, jak moc je utahaná, ale nikdy to na sobě nedala znát. Brával jsem ji do kavárny, kde jsme se seznámily. A ona mě zase do útulku, kde dělala výpomoc. Postupem času jsem si nedokázal představit, že budu bez ní. Pomalu a jistě jsem se do ní zamiloval.
A čemu jsem už nechtěl věřit vůbec, bylo to, když jsem po dvou měsicích od prvního setkání jí vyznal lásku a ona mi odpověděla že to cítí úplně steně. Srdce mi málem vylítlo z hrudi, hlava se mi točila štěstím. Stáhl jsem ji do své náruče a poprvé políbil. Miliony motýlku se mi vyrojilo v břiše. Nikdy jsem se necítil tak šťastný jako s ní. Každý další polibek se mi zdál sladší a sladší. Stačil jeden její dotek a byl jsem věřící. Nemohl jsem se dočkat, až to povím celému světu, že ona je má a že jsem zní paf.
Jako první jsem to vyklopil klukům. Nadšeně skákali a poplácavali mě po rameni. Paul to už nevzal tak dobře, ale nemohl s tím nic dělat. Nakázal mi, ať to na veřejnosti zatím moc nedávám najevo. Ale bohužel bylo moc pozdě.
Někdo novinářům práskl, že ji vyzvedávám ze školy. Byla hrozně vystrašená, když se poprvé uviděla v novinách z odpornými titulkami. Byla tak strašně zranitelná. Moc jsem si přál jí před tímhle svinstvem ochránit, ale nevěděl jsem jak.
Pravidelně v neděli k nám Katherine příjížděla na oběd. A vždycky po obědě jsem zakotvili v mém pokoji.
,, Nialle?" Zvedla ke mně hlavu, když jsme leželi v objetí v mém posteli a užívali si blízkosti.
,, Hmm" broukl jsem na ni.
,,Já mám strách" zašeptala mi do hrudi.
,, Z čeho?"
,,Ze všeho" vydechla ,, rodiče se dozvěděli o našem vztahu přes noviny"
,, Co ti na to řekli?" zeptal jsem se tiše.
,, Jsou hrozně z toho zklamaní. Teda vlastně máma, že jsem jí to neřekla hned. Můj otec zuří. Říká, že bychom neměli být spolu. Že jsem moc mladá a musím se soustředit na školu a né zahazovat se.....se zpěvákem" vzlykla. Objal jsem ji pevněji.
,, Zlato, to bude v pořádku. My to zvládneme. On si to všechno uvědomí. Spolu to zvládneme" uklidňoval jsem jí
,, Budeme doufat" řekla a pomalu usínala.
,, Miluji tě" políbil jsem jí do vlasů.
Pravdou bylo, že se to zhoršovalo. Když se to postupem času dozvídaly fans, posílaly jí hnusné vzkazy na twitter, který si založila. Psaly jí odporné smsky a některé byly i výhružné. Kvůli nim se mi začala pomalu ztrácet před očima. Stranila se mi čím dál tím víc. Byl jsem nešťastný.
Už týden jsem jí neviděl. Bylo mi hrozně. Tak osaměle jsem se ještě necítil. Nebrala mi telefony, neodepisovala na vzkazy a v neposlední řadě jsem jí neviděl vycházet ze školy, i když jsem věděl, že ona by nevynechala ani jeden den ve škole.. I za nemoci. Začal jsem zoufat. A pak mi to došlo. Jediné místo, kde jí najít. Útulek.
Jel jsem tam obrovskou rychlostí, div jsem nikoho nenabral. Na místě jsem vyskočil z auta, zamkl ho a rychlostí blesku utíkal dovnitř. Proběhl jsem všechny kotce. Už jsem přestal věřit, ale pak jsem ji uviděl. Seděla v zapadlém koutě, v tichosti plakala a hladila malé kotě. Rychlejší chůzi jsem k ní došel a svezl se na kole před ní. Zvedla ke mně uplakané oči. Tolik bolestí jsem v nich viděl jako nikdy. Posadil jsem se vedle ní a pevně jí objal kolem ramen. Hlavu si položila na mé rameno.
,, Lásko, co se stalo? Proč se mi vyhýbáš? "prolomil jsem šeptem ticho.
,, Otec mi poprvé za můj život vrazil" vzlykla a tiskla k sobě kotě. ,, jenom proto, že jsem mu řekla, jak moc tě miluji. Odpověděl mi, jestli mě s tebou ještě někdy uvidí, že to s tebou nedopadne dobře a mohla bych zapomenout na útulek"
,, Panebože" otřásl jsem se
,, A matka mu uboze přikyvovala." pokračovala ,,jenom, aby se s ním nemusela hádat"
,, Miláčku" vzal jsem jí za bradu a pohlédl jí do oči ,, Oni neví o věcech, který děláme. Oni neví, kolikrát jsme si řekl 'Miluji tě'. My tohle zvládneme. To je mezi mnou a tebou. Možná říkají, že bychom neměli být spolu. Ale láska si nevybírá. A oba víme, jak moc silná tato láska je. Silnější už být nemůže."
Přikývla a nechala se ode mne políbit. V tomto polibku se míhala všechna bolest.
Zvedla se, kotě vrátila do klece a nastavila ke mě ruku. Já jí s úsměvem přijal a zvedl se.
Ruku v ruce jsme vyšli světu a všem problémům. Byl jsem si jistý, že toto je pravá láska. Jí nikdy nepřestanu milovat. Ať si kdokoliv říká co chce, já jí miluji a to se nezmění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama